Ticho.cz si právě čte: (1 návštěvník)
   Na "Ticho.cz" najdete: 1381 znaků!!2805 diskusních příspěvků!!1666 novinek!!636 odborných článků!!173 fotek 
Odborný článek / Téma: O školství / Autor: Saša Zvonek

Znakový jazyk a sluchově postižený učitel v praxi

5.

Do jaké míry se oba jazyky, tedy znakový jazyk  a mluvený jazyk, ovlivňují? Do jaké míry může ovlivnit osvojení znakové řeči dítětem rozvoj jeho mluvené řeči?

Je to jedna z nejdiskutovanějších otázek poslední doby. Zatímco dříve převládal názor, že osvojení znakové řeči sluchově postiženým dítětem mu brání k úspěšnému zvládnutí řeči mluvené, výzkumy a názory z posledních let se snaží dokázat opak. Vycházejí z toho, že dítě v raném věku dostane jako svůj první jazyk znakovou řeč, prostřednictvím níž se bude vzdělávat a chápat svět kolem sebe.

Tato řeč má především za úkol podpořit rozvoj psychických funkcí, které jsou s ní nerozlučně spjaty. To byl právě zásadní nedostatek nyní tolik kritizované orální metody – že kategorická snaha o zvládnutí mluvené řeči zamezovala dostatečnému rozvoji slovní zásoby a tím docházelo k nezvratitelné újmě – nerozvíjely se některé psychické funkce v dostatečné míře a tento vývoj pak již nebylo nikdy možné zvrátit.

V praxi to pak někdy vypadalo tak, že sluchově postižené dítě zvládlo vyslovit několik frází, slov či vět, ovšem tím to končilo. Zvládlo výslovnost, ale nebylo dáno mu pochopit informační princip jazyka. Bylo tak ochuzeno o řadu informací, o pochopení vztahů mezi věcmi a stavy atd.“ v roce 1975 byla psycholožka Ahlgrenová pověřena úkolem zjistit, zda-li posunkovaná švédština (tedy simultánní komunikace) ulehčuje neslyšícím dětem osvojování hláskové řeči.

Pro nás je však důležité, že Algrenová vyšla ze zkušenosti, že neslyšící dítě, s nímž jeho neslyšící rodiče komunikují posunky, je v psychickém mentálním i sociálním pohledu bez známek opoždění. Ukázala ve svém experimentu, že stejného stupně rozvoje dosáhlo i neslyšící dítě slyšících rodičů, když rodiče komunikovali s dítětem stejnými prostředky jako rodiče neslyšících dětí i neslyšících dospělých; vzor neslyšící osoby je důležitý“ (Pulda 1996, s. 61).

Osvojování dalšího jazyka, tedy mluveného, je pak mnohem snazší.    To potvrzuje i další studie: „Styky neslyšících dětí s dospělými neslyšícími, jejich rady a zkušenosti posilují sebejistotu a sebevědomí. Zkušenosti (ve Švédsku) ukázaly,    že toto sebevědomí zvyšuje chuť neslyšících dětí učit se mluvenou řeč a snažit        se o komunikaci s okolím“ (Gong 2/1992, s. 28).
   
„Slovní a neslovní komunikace se u neslyšících prakticky promítá v různých poměrech a závisí na tom, do jaké míry se naučili aktivně používat svoji slovní zásobu, a nezanedbatelný není ani fakt, k jaké sociální skupině, resp. komunitě neslyšících inklinuje. Roli zde hraje i volba životního partnera a to, jakou formu komunikace volí mladí rodiče s vlastními dětmi. Dále také pracovní prostředí – slyšící nebo neslyšící. Dominantní se stává pro sluchově postiženého ta forma komunikace, která je z hlediska jeho individuality nejefektivnější“ (Bulová, In: Integrativní speciální pedagogika 1998, s. 66)

Pokračování příště


Saša Zvonek
 25.4.2002 22:06




Diskuse ke článku:


 Nový příspěvek



 Nové příspěvky Vybrané příspěvky


  
Vyber autora:
Odborné články:
Vyber téma:
Hledej:
 


Přidat novinku 

<<<   2   3   4   5   6   7   8   9   >>>  
Copyright (c) 2001-2006 NetPro systems, s.r.o.   All rights reserved.