Jsou 2 hodiny ráno. Nemůžu spát. On spánek tady nahoře není nic moc. Je to takové polosnění, polobdění. Hlava trochu bolí a člověk se cítí divně. Jdu ven na záchod  na malou.

      Je příšerná zima (odhaduji to tak na – 10 až – 15C) a fouká docela silný vítr. Díky tomu jsou roztrhané mraky a za svitu Měsíce je vidět do údolí. Všechno je zmrzlé, na okně jinovatka.Stojím na skále a pode mnou se otevírá 1500 m prostoru. Kdesi dole se táhne ledovec na vzdálenost několika kilometrů. Vypadá odsud jako bizarní, bíločerná dálnice. Sem sletět, tak mě nikdo nenajde a ani se nedozví, co se se mnou vlastně stalo.Dnes nás čeká výstup na BREITHORN (4165 m.n.m.), takže pokud se nezkazí počasí, za pár hodin vyrazíme.

      Vzal jsem si IBUPROFEN 400 a bolest hlavy zmizela. V 600 vstáváme, balíme, snídáme a vůbec všelijak kramaříme. V 730 vyrážíme. Batohy necháváme dole, takže se nám půjde lépe. Vytahuji lano a s Bárou a dalšími pěti lidmi tvoříme lanové družstvo. Jdeme s Bárou za sebou na špici. Věřím, že když se propadnu do trhliny, Bára zareaguje a zabrzdí mě. Cesta ubíhá v pohodě. Máme slunečné počasí a tak za necelé dvě a půl hodinky stojíme na vrcholu BREITHORNU. Pohled z výšky  4165 m.n.m. je úchvatný.

      Zvládli jsme výstup bez potíží a jsme na sebe pyšní. Já hlavně na Báru. Bála se jestli vyjde a pak šlapala jako hodinky. S ní bych se nebál lézt i výš. Cesta zpátky proběhla také pohodově, takže jsme za chvilku zpátky na MALÉM MATTERHORNU. Nahazujeme batohy na záda a jdeme dolů na lanovku. Cestou dorazí mraky a začíná hustě sněžit. Některá lanová družstva mají  smůlu. Než dorazila na vrchol, už nebylo nic vidět. My co jsme byli nahoře mezi prvníma jsme viděli daleko a bylo to skvělé.

      Dolů dorážíme celí bílí (hlavně zezadu, odkud šel vítr), shazujeme batohy a mačky a utíkáme se ohřát do horské chaty. Mají tu i splachovací WC – prostě luxus. Lanovkou sjedeme do CERVINIE, kde si uvaříme oběd, nakoupíme jídlo a Bára nějaké sladkosti a jdeme k autobusu, který nás v 1700 odváží do LA TOLY, kde nocujeme na stejném místě jako minule. K večeři je rýže s konzervou tunaka. Nebudete věřit, ale je to fakt moc dobrý. Na závěr večera odpočíváme ve stanu  a kecáme, čteme a krmíme se sladkostmi až do ztracena.

_________________________________________________

Tenhle článek mi poslal můj nedoslýchavý kámoš ...... tipnete si kdo to je?

Pokračování příště!